NHL je přímo posedlá statistikami nejrůznějšího druhu a s lehkou nadsázkou lze říci, že je zapisováno úplně vše. V dnešní době máme podrobné statistiky například pro kontrolu puku týmem, když je daný hráč na ledě a bez něho, nebo jaká je bilance hráčů při vhazování v obranném či útočném pásmu, jak si hráč vede při hře v plném počtu, úspěšnost střelby z různých pozic atd. Těch statistik je opravdu mnoho a mohou napovědět o hráči spoustu podrobností. NHL udává tímto trend zbytku hokejového světa ať se nám to líbí nebo ne. Jsou však statistiky natolik podrobné a přesné, že lze na jejich základě podepsat s hráčem smlouvu nebo naopak?

U nás v Evropě jsme zvyklí sledovat góly a asistence a když chceme být podrobnější, podíváme se na statistiku + -. Podrobnější pozápasové statistiky jsou zatím v zárodku a nepřikládá se jim takový význam jako v zámoří. Mnoho fanoušků si v duchu řekne, k čemu jsou vůbec dobré ty pozápasové statistiky? Pokud hráč střílí góly, nahrává a tým vyhrává nebo prohrává vidí přeci každý. Dle Corsi, jak jsou oficiálně pozápasové statistiky pojmenovány, lze právě zjistit více podrobností, a hlavně bilanci kontroly puku s účastí či neúčastí vybraného hráče. Co to v praxi znamená? Znamená to, že lze prohlásit s vysokou pravděpodobností přínos hráče v útočení, úspěšnosti střelby, bránění, blokování střel a již zmíněné kontroly puku.

Podle některých sportovních novinářů i hokejových činovníků je daný hráč vysvlečen tzv. “donaha“ a jeho hra rozebrána do posledního šroubku. K čemu všemu je toto dobré? Může to posloužit jako nápověda při sestavování různých útoků. Jako příklad nám může posloužit první lajna Boston Bruins a nedávné zranění Patrice Bergeona. David Pastrňák měl až do zranění Bergeona bilanci 17 gólů v 18 zápasech. Během zranění Bergeona jich vstřelil pouhých 5 v 16 zápasech. Nutno podotknout, že svoji střeleckou potenci kompenzoval nahrávkami, ale už to něco vypovídá a je to údaj se kterým se dá pracovat.

Další využití může vést ke zdokonalení jednotlivců při speciálních dovednostech. Ideální příklad je práce centrů při buly, dle podrobných pozápasových statistik lze zjistit úspěšnost hráčů jak v obranném či útočném pásmu, ale také proti hráči držící hokejku nalevo nebo napravo.
Velmi časté využití a řekl bych takovými průkopníky podrobných pozápasových statistik jsou brankáři. Díky všem informacím nasbíraných za určité časové období odhalí slabiny, na kterých se mohou zdokonalit a zaměřit při tréninku.

Negativní stránkou pozápasových statistik je určitě to, že nemusejí být úplně objektivní a stále jsou to „jen“ čísla, přitom hokej hrají lidé. V posledních letech je zaznamenáno nemálo případů, kdy se hokejoví agenti ohánějí všemi možnými (samozřejmě pečlivě vybranými) pozápasovými statistikami svých svěřenců při vyjednávání o nové smlouvě. Mají tak těžko zpochybnitelné argumenty tzv. černé na bílém a v mnoha příkladech se vedou velké bitvy mezi klubem a zástupci hráče. V těchto případech se poté předkládají statistiky, které na jedné straně dokládají, jak je hráč pro klub nevýhodný a na straně druhé, jak daný hráč si zaslouží novou a lukrativní smlouvu. Samozřejmě se bavíme o jednáních před arbitráží, ke které může, ale ve většině případů nakonec ani nedojde a je zvolen kompromis pro obě strany.

Je potřeba vzít také v úvahu fakt, že hokej je kolektivní sport a statistiky jedince jsou přímo ovlivněné výkonem kolektivu. Co je tím myšleno? Je nad slunce jasné, že když se týmu bude dařit jako celku a bude vyhrávat, většina týmu bude mít dobré statistiky. Naopak pokud na tým padne “deka“ a bude sbírat jednu prohru za druhou, těžko se bude hledat v týmu hráč, který by měl výborné statistiky. Jako příklad si můžeme uvést jednoho z nejlepších obránců NHL poslední doby. Drew Doughty patří k pilířům obrany Kings a již s předstihem uzavřel se svým klubem novou smlouvu na 8let v celkové výši 88M dolarů, která vejde v platnost následující sezónu. Drew vždy patřil mezi obránce, kteří jsou velmi zodpovědní směrem dozadu, ale nebojí se ani podpořit útok a dlouhodobě vykazoval přímo ukázkové statistiky. V právě probíhající sezóně již tomu tak není. Kings od začátku nehrají dobře a hledají svojí dřívější tvář a s tím také jde ruku v ruce výkon jednotlivců. Jindy kladně hodnocený Doughty ve statistice +-, je lehce za polovinou sezóny na -13, na což určitě není zvyklý. V porovnání s minulou sezónou, kdy končil na +23 v této statistice je propad obrovský. Znamená to však, že se Drew natolik zhoršil, jak nám ukazují statistiky a přestal být tím skvělým obráncem? Ne tak docela, jeho výkon je ovlivněn výkonem svých spoluhráčů.

Další krásný příklad je Justin Schultz. V sezóně 2015/16 nastoupil Justin v dresu Edmontonu ke 45 zápasům a ve statistice +- měl -22. Následující sezónu již odehrál v dresu Pittsburghu s bilancí +27 a 51 kanadských bodů. Nemyslím si, že by nastal v kariéře Justina raketový nárůst výkonnosti, pouze byl ovlivněn výkonem celého týmu. Corsi jsou v tomto ohledu podrobnější než statistika +-, ale význam je podobný.

Souhrnně lze prohlásit, že podrobné pozápasové statistiky pomáhají zlepšovat výkony jednotlivců a odstraňovat jejich slabší stránky, které si ani sami nemusí uvědomovat. Je to část mozaiky pro každého trenéra nejen v NHL. Někdo statistikám přikládá větší váhu, někdo menší, to záleží vždy na stylu trenéra, jaký praktikuje. Rozhodně si nemyslím, že by mělo na základě pouze pozápasových statistik probíhat jakékoliv radikální hodnocení hráčů, ale měla by to být spíše pomůcka zejména pro trenéry, jak docílit zlepšení hráčů v určitých detailech svého výkonu a tím pomoci ovlivnit výkon týmu o což v hokeji jako kolektivním sportu jde především. Jaký názor na Corsi, popřípadě jiné statistiky máte Vy? Hlasovat můžete také v naší anketě na hlavní straně.