Minulý týden jsme tady chválili jednoho Čecha, tentokrát se podíváme na dalšího. Nejprve ale zpět k Radko Gudasovi, pokud jste si nevšimli, tak už má na kontě svou první branku v NHL! Zatímco v American Hockey League se prezentoval spíše jako bitkař nebo vskutku rázný zadák, v nejvyšší hokejové lize světa působí spíš velice soustředěným a klidným dojmem. Bolts k němu navíc do sestavy přidali dalšího českého obránce. Po třech letech v univerzitní NCAA se hráčem Tampy stal nedraftovaný Andrej Šustr. Co je na něm zajímavé? Tak zaprvé měří 203 centimetrů, takže se dělí o druhé místo v tabulce nejvyšších hráčů v NHL (s Joem Finleym a Tylerem Myersem). Zadruhé se vydal zajímavou hokejovou cestou, která není nijak obvyklá, ale stále více využívaná evropskými hokejisty. Z rodné Plzně odešel v osmnácti na Aljašku, kde hrál za Kenai River nižší juniorskou soutěž NAHL. O rok později hrál o úroveň lepší ligu USHL v Youngstownu (tam nyní mimochodem hraje Nathan Walker, Australan z Vítkovic) a poslední tři sezony hrál za University of Nebraska v Omaze. Zatím ho neznám jako bitkaře, ale je větší než John Scott, takže dřív nebo později je nejspíš bude muset shodit.

3. Frazer McLaren (Toronto Maple Leafs) – John Scott (Buffalo Sabres)
Neuplynulo dlouho od první bitky těchto dvou válečníků, situace je ale docela jiná. Zatímco naposledy se McLarenovi zázračně podařilo Scotta přechytračit a vyhrát, tentokrát na něj neměl. Celé dění na ledě bylo takové emotivní. Patrick Kaleta se vrátil po suspendaci a svým dravým stylem málem zranil Codyho Fransona, čehož si všiml Mark Fraser a poslal rodáka z Buffala k zemi. Na dalším vhazování se Kalety ujal Colton Orr, který dostal trest do konce utkání, protože Kaleta se s ním bít nechtěl. McLaren si zatím vzal na starost Scotta a následovala pěkná bitka.



Vítěz podle hockeyfights.com: John Scott (71 %).

TOP BITKA MIMO NHL: Rockford IceHogs – Chicago Wolves (AHL)
Ostrá bitka na ledě i mimo něj. Rockford a Chicago od sebe leží asi tak půl hodiny cesty autobusem a navíc jsou to farmy dvou rivalů z NHL. Rockford (v červeném) je farmou Blackhawks a Chicago (v bílém) je farmou Canucks (ne, není to obráceně). Známý bitkař Guillaume Desbiens se pustil do důležitého útoku s dvanácti vteřinami na časomíře, ale ve středním pásmu ho odzbrojil Ben Smith. Toho pak Desbiens narazil tvrdě do polootevřených vrátek od střídačky Rockfordu. Oba se ocitli tak nějak na střídačce, kde Desbiense začal mlátit Jeremy Morin, čímž začal absolutní chaos. Po Morinovi ihned šel, aniž by opustil vlastní střídačku, absolutní šílenec Devin DiDiomete (předloni 303 PIM za Connecticut v AHL, letos 1 zápas v amatérské WOAA). Daleko zajímavější to ale bylo, když na střídačku soupeře pronikl James Vandermeer z Wolves a pustil se do Wada Brookbanka. Tuto dvojici po chvíli rozthl asistent trenéra Rockfordu Ben Simon. Ostře do toho šli také Brandon Pirri a Tim Miller před střídačkou, kde byli připraveni zasáhnout bitkař Brad Mills z Rockfordu a z Chicaga například brankář Matt Climie nebo český obránce Adam Polášek. Pro Rockford je to už druhá hromadná bitka letošní sezony, když se před několika měsíci utkali s Grand Rapids, musel se zapojit i Petr Mrázek.



Vítěz podle hockeyfights.com: Málo hlasů.

2. Matt Hendricks (Washington Capitals) – Adam McQuaid (Boston Bruins)
Zajímavá bitka mezi dvěma ne sice pravidelnými, ale dost zkušenými bitkaři, kteří mají své skryté schopnosti (Hendricks umí skvěle nájezdy, McQuaid je dobrý zadák). Dlouho to vypadalo, že s Hendricksem rukavice shodí Shawn Thornton, ale pro bitkaře Caps je možná lepší, že se do akce nakonec pustil jen velký obránce Medvědů.



Vítězové podle hockeyfights.com: Adam McQuaid (56 %).

TENKRÁT NA ZÁPADĚ: Dennis Vial (Detroit Red Wings) – Darin Kimble (Boston Bruins) – 20. března 1993
Pořádná bitka ze staré školy mezi dvěma nepříliš známými válečníky. Kimble byl velký útočník, rodák z Lucky Lake v Saskatchewanu a celkem si zahrál v NHL 311 utkání. Kariéru ukončil v dresu Missouri v UHL v roce 2001. Vial byl o něco málo mladší obránce a takový divočejší hokejista. Později hrál ve Velké Británii, kde vyprovokoval hromadnou bitku a dokonce se zapojil do konfliktu s fanoušky. Zajímavostí je, že ve své poslední sezoně, 2004/05, hrál za Missouri v UHL. Až do nedávna byl vůdcem Senators v trestných minutách v historii, než se před něj dostal Chris Neil.



Vítěz podle hockeyfights.com: Remíza (55 %).

1. Steve Oleksy (Washington Capitals) – James Wright (Winnipeg Jets)
Přivítejte do ligy tyto dva greenhorny. Poměrně zkušený Oleksy je takovou perfektní podobiznou Johna Erskina, kterého sice nikdy nedoroste, ale jinak má podobný styl hry. Wright reprezentuje dravé mládí. Zajímavé je, že naposledy dal branku v NHL za Tampu v sezoně 2009/10. Bitka mezi nimi končí vyrovnaně.



Vítěz podle hockeyfights.com: Remíza (46 %).

Top bitkař: STEVE OLEKSY (WASHINGTON CAPITALS)
Pozice: obránce
Věk: 27 let
Místo narození: Chesterfield, Michigan, United States
Výška: 184 cm
Váha: 88 kg
Bitky v NHL: 2 v základní části
Bitky v AHL: 22 v základní části, 3 v přípravných zápasech
Bitky v ECHL: 20 v základní části, 1 v play-off, 1 v přípravných zápasech
Bitky v IHL: 4 v základní části
Bitky v NAHL: 4 v základní části

Oleksy, jenž pochází z oblasti Detroitu, býval opravdu špatným hokejistou. V univerzitní NCAA mu nešlo ani sbírat body, ale on to nevzdal. Následovalo angažmá v již neexistující IHL za Port Huron a protože alespoň uměl trochu bránit, brzy povýšil do ECHL. Tam se v Idahu začal i ofenzivně prosazovat a do toho přidával pěstní souboje. Po nějakém čase se dostal do AHL, kde naposledy hrál za Hershey, farmu Caps. Ti si ho na začátku března vytáhli a nemusí vůbec litovat. Nejenže hodlá shodit rukavice, ale sbírá i body. Ve čtyřech zápasech měl čtyři, v dalších sedmi přidal jeden. Slušná bilance na tohoto postaršího nováčka. Bitkařem týdne je proto, že to přeci jen dotáhl hodně daleko.