Sňatek trvající celkem sedmnáct sezon a 2125 bodů se chýlí ke svému konci. Bratři Henrik a Daniel Sedinovi, nejlepší hráči v padesátiletých dějinách Vancouver Canucks, oznámili konec kariéry. Čekají je ještě dva duely, poté odevzdají dres, hokejky, pověsí brusle na hřebík a stanou se z nich důchodci.

Napjatá atmosféra by se dala krájet. Domácí tým prohrává uprostřed třetí třetiny druhého zápasu finálové série o jeden gól a vehementně se snaží vyrovnat. Puk opouští hokejku jednoho ze zadáků oděných do modro-zelené uniformy, naráží do bránícího plejera hostů, ze skrumáže se odráží na hokejku Daniela Sedina a ten rychlých švihem vyrovnává. Davy šílí, hala se div nezboří a opět se ukazuje důležitost draftu 1999. Na sklonku milénia si totiž jistý Brian Burke, tehdy zaměstnanec Nucks, zařídil, aby jeho celek draftoval ze druhé a třetí pozice. Měl políčeno na mladá dvojčata ze Švédska. Když přišel k pultu s nastavenými mikrofony, oznámil jména obou najednou. Tím definoval celý jejich dosavadní dospělý život. Najednou. Dohromady. Oba mají téměř identický počet bodů i odehraných duelů, oba se bili jako lvi do posledního dechu pouze za Vancouver a po téměř dvě dekády se stali tvářemi organizace. Nyní se chystají, opět současně, skončit. Začít se naplno věnovat rodině. Užívat si renty.



"Být součástí rodiny Canucks po 18 let pro nás byla nejlepší část našeho života. Je ale čas začít se soustředit na naše rodiny a život po hokeji," uvedlo duo v dopise fanouškům, kterým zároveň oznámilo konec aktivní kariéry. Jakých bylo zmiňovaných 18 let? Hvězdných. Skromných. Rodáci z města Örnsköldsvik nikdy nebyli takovými mediálními hvězdami jako Alex Ovechkin či P.K. Subban, nenaskočili do NHL a nezářili jako Sidney Crosby či Wayne Gretzky. Svou cestičku na vrchol si vyšlapali postupně. První roky své seniorské kariéry odehráli v rodním Švédsku za barvy MoDo Hockey a národního týmu, za oceán se bratři dostali až v sezoně 2000-01. Jako hotové hvězdy? Ale kdeže! Až do výluky 2004-05 si na nejvyšší scénu teprve zvykali a učili se. Teprve od zavedení platových stropů oba udělali výkonnostní skok a začali brát body po hrstech. Na zenitu byla 'generace Sedinů' v letech 2009-10 a 2010-11. Henrik získal za ročník 2009-10 Art Ross Trophy a Hart Memorial Trophy (29+83), Daniel o rok později též ocenění pro nejproduktivnějšího plejera základní části (41+63) a Ted Lindsay Award. Již zmiňované finále se hrálo ve druhém ze zmíněných ročníků. Nucks bohužel padli v šestém i sedmém duelu a Sedinové nikdy na Stanley Cup, alespoň jako hráči, nedosáhli. To je zároveň jediný důvod, proč nejsou členy Triple Gold Club, jelikož dokázali získat zlato z olympijských her (2006) i první místo z mistrovství světa (2013).

Pokud je Sidney Crosby nejkomplexnějším hráčem tohoto tisíciletí, Alex Ovechkin jeho nejlepším střelcem a Connor McDavid nejdominantnějším hráčem současnosti, dají se dvočata Sedinova označit za nejsehranější duo. Jakoby mezi nimi bylo díky bratrskému poutu neviditelné spojení, díky němuž se vždy našli. Přihrávky naslepo, přesné kombinace a střely nebyly ničím výjimečným a odborníci jenom žasli. Kosatky měly po dlouhá léta k v ofenzivě k dispozici chytrého, rychlého a nebezpečného dvouhlavého lovce bodů. V dějinách naprosto výjimečného. Lovec se nyní chystá na věčný hokejový spánek.