Kromě hráčských ocenění se každoročně uděluje i Jack Adams Trophy pro nejlepšího trenéra NHL. Loni připadla tato pocta trenéru Ottawy Senators Paulu MacLeanovi, který i přes početnou marodku dotlačit svůj tým až do druhého kola play off. Protože možných aspirantů je i letos dostatek a dnešní článek pojednává pouze o třech z nich, pojďme si v krátkosti uvést další favorizovaná jména.

Určitě lze mezi ně zařadit Dana Bylsmu, trenéra Pittsburghu, který i přes velký počet zraněných hráčů stále drží Penguins na čele Východní konference. V podobné situaci se nachází i kouč Bostonu Claude Julien, avšak ani výsledky jeho týmu zatím zranění významně nepoznamenala. Jistě nesmíme zapomenout na Joela Quennevillea, který dovedl Chicago dvakrát za poslední čtyři roky ke Stanley Cupu, avšak trenérského ocenění se nedočkal. Poprvé, a zatím naposledy, ho získal v roce 2000, kdy ještě trénoval mužstvo St. Louis Blues. Tento tým vede v současné době Ken Hitchcock, který získal Jack Adams Trophy za odvedenou práci na střídačce Blues před dvěma roky a jeho týmu se nevede vůbec špatně ani letos.

Jon Cooper

Lodivodem Lightning se stal v březnu loňského roku, kdy byl po neuspokojivých výsledcích odvolán tehdejší trenér Guy Boucher. Tampa Bay skončila ve zkráceném ročníku na předposledním místě Východní konference s třetí nejděravější obranou na Východě. Do letošní sezóny však vstoupilo mužstvo výborně, už od prvních zápasů se drží v popředí tabulky a v současné době mu patří třetí místo v konferenci, dva body za vedoucím týmem Atlantické divize Bostonem.

Z Victora Hedmana se pomalu stává elitní obránce soutěže, na kterém by Lightning rádi stavěli v budoucích letech. Do týmu skvěle zapadl Valtteri Filppula, kteký podepsal před sezónou smlouvu jako volný hráč a je momentálně druhým nejproduktivnějším hráčem týmu. Cooper zapojil do hry i velké množství nových tváří, o čem se můžete dočíst podrobněji zde. A hlavně, Tampě nezlomila vaz ani absence Stevena Stamkose, který je mimo hru už bezmála dva měsíce. Lightning zaznamenali přesně v polovině sezóny (po 41 zápasech) výsledky 25-12-4, nejlepší v historii klubu. A až se do sestavy vrátí uzdravený Stamkos, akcie Tampy ještě stoupnou.

Patrick Roy

Loni došlo k totálnímu rozkladu týmu, Avalanche skončili poslední v konferenci a byli druhým nejhorším týmem v lize. Zvítězili pouze ve třetině odehraných duelů a trenér Joe Sacco si tak v dubnu loňského roku balil kufry, jeho čtyřletá mise u Colorada skončila. Na jeho místo nastoupila legenda klubu, bývalý gólman Patrick Roy, který do té doby působil v nižších soutěžích.

Avalanche vstoupili do nové sezóny nejlépe, jak mohli, když v úvodním duelu rozdrtili Anaheim 6:1. Výsledky týmu v říjnu byly ohromující a ačkoliv později přišel menší útlum, Colorado si v nabité Západní konferenci stále drží velmi solidní 5. místo. Výborné výkony předvádí gólman Semyon Varlamov a s ním i celá defenzíva týmu, především pak vyzdvihněme výkony Erika Johnsona, který snad konečně naplňuje předpoklady, které do něj, jako jedničky draftu 2006, byly vkládány. Loni inkasovali Avalanche 152 branek za 48 utkání, letos pouze 115 v doposud 45 odehraných duelech.

V útoku si vedou výborně mladící Matt Duchene a Gabriel Landeskog, své místo v týmu si našel i Nathan MacKinnon, jednička posledního draftu. Colorado se také významně zlepšilo na kluzištích soupeřů, kde loni zvítězilo pouze ve čtyřech z 24 zápasů. Patrick Roy může dovést tento tým do play off poprvé od roku 2010.

Bruce Boudreau

Boudreau přišel do Anaheimu v roce 2011 poté, co byl koncem listopadu téhož roku odvolán z trenérského postu ve Washingtonu Capitals, který vedl v předchozích čtyřech letech. Ve funkci hlavního kouče Ducks měl nahradit Randyho Carlylea. Úkol to nebyl ani nebude vůbec jednoduchý, Carlyle vedl Anaheim od roku 2005 a v roce 2007 vybojoval pro tuto organizaci historicky první Stanley Cup.

Boudreau nebyl ve své první sezóně u Ducks příliš úspěšný. Mužstvo se po neuspokojivém začátku ročníku nedokázalo zvednout ani po odvolání Carlylea a skončilo až na 13. místě v Západní konferenci. Jenže už v loňském zkráceném ročníku ukázali Ducks znovu svůj potenciál, když vyhráli divizní titul a na Západě bylo lepším mužstvem pouze Chicago.

V ročníku 2013-2014 měli sice Ducks trochu pomalejší rozjezd, ale o to lepší výsledky předvádějí poslední měsíc a půl. Od počátku prosince vyhrál Anaheim 17 utkání, jednou prohrál v prodloužení, v zápase proti LA Kings, a pouze jednou nezískal žádné body, když 29. prosince prohrál na ledě San Jose Sharks 3:1. Ducks navíc učinili ze své domovské Honda Areny pevnost, která je nepřekonatelným problémem pro většinu týmů v soutěži. Ducks vyhráli doma 19 zápasu z 21, dvakrát pak prohráli v nastaveném čase. V základní hrací době je zde ještě nikdo neporazil. Jen pro upřesnění, jedná se o čtvrtou nejdelší domácí sérii bez porážky v normální hrací době od ročníku 1973-1974 (viz tabulka pod textem).

V ofenzívě znovu vládne dvojice Ryan Getzlaf a Corey Perry, k nimž se letos vrátil jejich bývalý spoluhráč Dustin Penner, který hrával s těmito dvěma v průběhu vítězné sezóny 2006-2007 v jedné formaci. Svůj potenciál prokazuje centr Nick Bonino, do týmu výborně zapadl i Mathieu Perreault, kterého Ducks přivedli těsně před začátkem sezóny z Washingtonu.

V komplexního obránce se změnil Cam Fowler, který sice trochu zapřel své ofenzivní choutky, ale jako všestrannější bek si vybojoval více času na ledě i pozvánku na olympiádu v Soči. Výborně si vede i další mladý obránce Hampus Lindholm, který je ve statistice plus/mínus čtvrtým nejlepším hráčem v celé soutěži. Navíc Ducks disponují zřejmě nejvyrovnanějším brankářským zázemím v celé NHL.

Nejdelší bodové série na domácím hřišti od sezóny 1973-1974:

Tým	Ročník	Počet utkání	Výsledky
Philadelphia Flyers	1979-80	26	19-0-7
New York Islanders	1978-79	23	19-0-4
San Jose Sharks	2008-09	22	20-0-2
Anaheim Ducks	2013-14	21	19-0-2
Boston Bruins	1973-74	21	19-0-2