Vítězstvím 6:2 na domácím ledě proti Bostonu Bruins natáhli Canucks svojí šnůru vítězství již na sedm zápasů. Sobotní výhra byla navíc o to sladší, že se jednalo o vůbec první vzájemný zápas obou týmů od finále Stanley Cupu 2011. V rozhodujícím sedmém utkání se rovněž hrálo na ledě Canucks, avšak tehdy se radovali hosté, když zvítězili 4:0. Po dvou brankách si připsali Brad Marchand a Patrice Bergeron.

Ačkoliv sobotní vítězství samozřejmě nemohlo odčinit stále živé vzpomínky většiny hráčů z promarněné příležitosti sáhnout si konečně na Stanley Cup, přesto ještě posílilo pozici Canucks jakožto prozatím nejlepšího týmu v posledním měsíci letošního roku. Všech sedm vítězství totiž Vancouver vybojoval právě v prosinci, což je o to cennější, že předtím se týmu Johna Tortorelly nevedlo zrovna nejlépe.

V listopadu totiž hokejisté Vancouveru vyhráli pouhá tři utkání z celkových 14 odehraných. Jen pro příklad: vítězstvím proti Bruins zakončili Canucks úspěšnou sérii pěti domácích výher v řadě. Přitom v listopadu rovněž odehrál tento klub šest domácích duelů za sebou, ovšem zvítězil pouze v jednom případě, kdy porazil Columbus Blue Jackets 6:2. Právě oněch šest gólů je důležitým číslem, jelikož Canucks prohráli v listopadu všechny zápasy, ve kterých skórovali maximálně dvakrát. I v tomto směru přišlo zlepšení, tým během své sedmizápasové vítězné šňůřy pouze jednou klesl pod hranici tří branek na utkání.

Přesto hlavní devízou Canucks se v současné době stává výborná defenzíva a spolehlivá brankářská dvojice. Pět utkání odehrál Roberto Luongo, zbylá dvě pak náhradník Eddie Läck. Oba si připsali po jednom shutoutu (navíc ve dvou po sobě následujících zápasech) a celkově inkasovali pouze osm branek.

V obraně kralují zkušení beci Kevin Bieksa a Dan Hamhuis, výborně je doplňuje i třiadvacetiletý mladík Christopher Tanev, který si stabilní místo v sestavě vybojoval již v loňském ročníku. Útoku z obránců nejvíce vypomáhá Kanaďan Jason Garrison, který si během sedmizápasové vítězné série připsal hned 9 bodů (1+8) a dostal svá čísla ve statistice plus/mínus do kladných hodnot. V obranných řadách navíc chybí základní pilíř defenzívy Canucks, švédský hokejista Alexander Edler, který nedohrál 3. prosince utkání na ledě Nashvillu a v současné době je kvůli problémům s kolenem na seznamu zraněných hráčů.

V útoku stále udávají rytmus švédská dvojčata Henrik a Daniel Sedinové, kteří mají oba po 31 bodech. Druhou formaci vede Ryan Kesler, který je s 15 brankami nejlepším střelcem týmu. Na pravém křídle jeho útočné řady nastupuje Michael Santorelli, který snad konečně našel svoje místo v NHL. V minulých dvou sezónách nasbíral během 94 utkání pouhých 15 bodů a přes mužstva Floridy a Winnipegu doputoval letos až do Vancouveru. V současném ročníku zatím navazuje na svojí v podstatě jedinou doposud úspěšnou sezónu v NHL, kterou odehrál v letech 2010-2011, kdy ještě v dresu Panthers nasbíral 41 bodů a připsal si 20 přesných zásahů.

Jinak však stále platí, že v sestavě Vancouveru jen horko těžko hledáte mladé, nadějné tváře. Kromě Taneva jsou největší naděje v současnosti vkládány do dvaadvacetiletého Zacka Kassiana, třináctky draftu 2009, který se však už druhým ročníkem pokouší neúspěšně prorazit v základní sestavě svého týmu.

Canucks teď čeká třízápasový trip, během kterého mužstvo postupně zavítá na led Minnesoty, Dallasu a Chicaga. Do konce prosince pak sehraje ještě další tři utkání.