Přišli o trenéra Johna Tortorellu, generálního manažera Mika Gillise, a poprvé od roku 2008 i o účast v play off. Taková je bilance minulé sezóny pro mužstvo Vancouveru Canucks. Stejný klub přitom jen tři roky zpátky vyhrál Presidents' Trophy, byl nejproduktivnějším týmem základní části a probojoval se až do finále Stanley Cupu.

V ročníku 2013-2014 byly Kosatky jedním ze čtyř týmů, kterým nestačilo na překonání 200 gólové hranice ani plných 82 zápasů základní části. Horší produktivitou se mohlo „pochlubit“ pouze Buffalo, jednoznačně nejhorší tým loňského ročníku.

I když většina kritiky se snesla na hlavu Johna Tortorelly, jistě jej nejde obviňovat za všechna selhání, která Canucks za posledních 10 měsíců postihla. Pokles produktivity mužstva se totiž datuje ještě do éry panování Alaina Vigneulta, což v dubnu tohoto roku nepřímo zmínil dnes již bývalý manažer Canucks Mike Gillis.

„V posledních dvou sezónách nám pomalu začal ujíždět vlak a odklonili jsme se od základních principů týkajících se hry našeho mužstva. Lidé si rádi vybírají obětní beránky, na které mohou svalit všechny problémy, ovšem realita je taková, že jsme se jako organizace odklonili od faktorů, které nás činily úspěšnými.“

Gillis svoji pozici nakonec neobhájil, ale s trenérem Williem Desjardinsem, kterého po sezóně přivedli nový prezident pro hokejové operace Trevor Linden a Gillisův nástupce na postu generálního manažera Jim Benning, by určitě našli společnou řeč co se týče herní filosofie, kterou by se Canucks měli prezentovat.

„Týmy, které v posledních letech vedl, se vyznačovaly velmi rychlou hrou, vysokým nasazením a skvělou pracovní morálkou,“ řekl Jim Bennings. Willie Desjardins trénoval v posledních dvou letech mužstvo Texas Stars v AHL, které 17. června letošního roku dovedl až ke Calder Cupu pro vítěze této soutěže. Jen šest dní na to byl jmenován trenérem Vancouveru.

Za poslední dvě dekády lze vypíchnout tři hlaví úspěšné éry kanadského klubu. V první polovině 90. let řádili v ofenzívě útočníci Pavel Bure a Trevor Linden, v letech 2002-2006 se činila formace přezdívaná West Coast Express ve složení Markus Naslund, Todd Bertuzzi a Brendan Morrison, v posledních letech se pak výborně prezentovali Daniel a Henrik Sedinové, kteří mají oba ve sbírce Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče soutěže.

Všechna tři období byla samozřejmě spojena s vynikající produktivitou. Bure byl pravděpodobně nejlepším útočníkem, jaký kdy za kanadské mužstvo nastupoval. West Coast Express dala fanouškům zapomenout na nepovedenou éru spojenou s trenérem Mikem Keenanem a útočníkem Markem Messierem.

Co se týče éry Sedinovců, vlastníci i management Canucks pevně věří, že trenér Desjardins je schopný vdechnout ofenzívě Vancouveru nový život a vrátit Sediny znovu navrchol. Samozřejmě otázkou zůstává, jestli za poklesem jejich produktivity nestojí jednoduchý fakt, totiž věk.

Sedinové oslaví v září tohoto roku již 34. narozeniny, takže je dost dobře možné, že jejich éra je již nenávratně pryč. Ovšem absence mladých hráčů je problémem celého týmu. V obraně hrají prim Kevin Bieksa (33) a Dan Hamhuis (31), a ani Alexander Edler (28) už není nejmladší. V ofenzívě zase najdeme Alexe Burrowse (33), Chrise Higginse (31), a věkový průměr nevylepší ani český útočník Radim Vrbata (33).

Vyjma útočníka Zacka Kassiana a obránce Christophera Taneva se v minulé sezóně do sestavy Canucks výrazněji neprosadili žádní jiní hráči mladší 25 let. I přes všechnu kritiku, která se snesla na hlavu Johna Tortorelly, je nutné přiznat, že když označil Vancouver za vyčpělý tým, nebyl zas tak daleko od pravdy.

Jedním ze základních úkolů, které před Desjardinsem stojí, bude tedy zapracovat do týmu mladé hráče. Vedle Kassiana a Taneva jsou zde třeba Linden Vey, Nicklas Jensen, Bo Horvat, Frank Corrado či Luca Sbisa, který přišel výměnou za Ryana Keslera z Anaheimu. V těžké Západní konferenci to nebude mít Desjardins vůbec jednoduché, přesto má jasně vytyčený cíl: „Chceme být dobrým týmem a probojovat se do play off, což je náš hlavní úkol.“