Play off se nenávratně blíží a ačkoli se v něm tolik nebije, neskutečně se na něj těšíme. Podle toho, jak to teď vypadá v tabulce, se nám nic extra zajímavého do prvního kola nerýsuje. Největší rivalitu tam má asi Boston s Torontem, ale když trochu zamícháme pořadím, vypadá to hned lépe. Nádherné by bylo, kdyby na sebe hned ze začátku narazili Toronto s Montrealem nebo Ottawou. Nemožná není ještě ani série mezi Montrealem a Bostonem, na západě si však na souboj mezi Chicagem a Vancouverem budeme muset počkat. Špatné by nebylo, kdyby na sebe narazily Anaheim s Los Angeles, ale na pravou rivalitu to nemá.
3. Tim Gleason (Carolina Hurricanes) – Chris Neil (Ottawa Senators) Neil i Gleason patří mezi hráče, které by chtěl mít každý ve svém týmu, ale snad nikdo ze soupeřů je nesnáší. Zatímco Neil provokuje, hraje zbytečně často až za hranicí pravidel, umí dávat góly a občas se i porvat, Gleason je řízný zadák, spíše defenzivní, avšak umí potrápit ofenzivně i psychicky. Bitka se jim povedla, odehrála se v zápase, kde krev v žilách hráčů Caroliny rozproudil pěkným hitem Jared Cowen. Celkem v tu noc Scotiabank Place zažila pět pěstních soubojů, tenhle je z nich tím nejlepším.
Vítěz podle hockeyfights.com: Chris Neil (93 %).
TOP BITKA MIMO NHL: Jarred Tinordi – Daniel Maggio (Hamilton – Lake Erie, AHL) Vůbec bych se nedivil, kdyby si brzy Maggio konečně zahrál v NHL, přestože ještě letos hrál v ECHL. Draftovali ho Rangers, ale on ví, že bez bitek se nikdy nikam nedostane. 102 trestných minut ve 23 zápasech AHL je slušné, navíc si celkem bez problému poradil s daleko větším i daleko nadanějším obráncem Tinordim, do nějž velké naděje vkládají Canadiens. Zajímavé je, že statistiky mají oba podobné.
Vítěz podle hockeyfights.com: Málo hlasů.
2. Arron Asham (New York Rangers) – Jay Rosehill (Philadelphia Flyers) Nebýt Rosehilla, Flyers by ztratili šanci na play off daleko dříve. Neskutečně nabral formu a pomohl trápícímu se týmu vyhrát pár utkání. Asham není špatný bitkař, ale na rozžhaveného Rosehilla prostě neměl.
Vítězové podle hockeyfights.com: Jay Rosehill (92 %).
TENKRÁT NA ZÁPADĚ: Ryan McGill (Philadelphia Flyers) – Matthew Barnaby (Buffalo Sabres) – 15. dubna 1993 Barnabyho asi všichni známe, že ano? Hodně lidí nezapomene na jeho provokativní úsměv. Kariéru ukončil v roce 2007 v dresu Dallasu a pak se přesunul zpět domů, do Buffala, kde řádil právě od dubna 1993. Zkusil si být expertem ve studiu ESPN, s bývalým bitkařem Robem Rayem vlastní stavební firmu. V roce 2011 byl však obviněn z domácího násilí a usvědčen z řízení pod vlivem alkoholu, což ukončilo jeho kariéru u ESPN. McGill také nebyl žádný svatoušek, ale bil se poměrně lépe. Na videu také jako nováček, ale už celkem spolehlivý bitkař Flyers. V roce 1995 mu kariéru ukončilo zranění oka, nyní je hlavním trenérem týmu Kootenay Ice v juniorské WHL.
Vítěz podle hockeyfights.com: Ryan McGill (73 %).
1. Eric Boulton (New York Islanders) – Colton Orr (Toronto Maple Leafs) Nádherná bitka mezi dvěma velezkušenými veterány, kteří vskutku umí rozdávat rány. Jednalo se o šestý vzájemný souboj v kariéře těchto bijců a zatímco čtyři z nich vyhrál Orr, jeden skončil remízou a právě tento, vyhrál Boulton. Musí být vskutku rád, že se mu to konečně povedlo, ale za tak skvělou výměnu názorů jsou vítězové snad oba bitkaři.
Vítěz podle hockeyfights.com: Eric Boulton (47 %).
Top bitkař: JAY ROSEHILL (PHILADELPHIA FLYERS) Pozice: obránce/pravé křídlo Věk: 27 let Místo narození: Olds, Alberta, Canada Výška: 191 cm Váha: 98 kg Bitky v NHL: 21 v základní části, 9 v přípravných zápasech Bitky v AHL: 94 v základní části, 1 v přípravných zápasech Bitky v ECHL: 1 v základní části
Jak už bylo řečeno, Rosehill dal Philadelphii nový dech. Letos ještě neprohrál a už dva týdny po své výměně z Anaheimu přiměl vedení Flyers, aby mu dalo novou smlouvu na dva roky.
