S jedenácti triumfy je Hockeytown nejúspěšnějším klubem na území USA.

Počátky (1926 - 1949)

Po finále Stanley cupu 1926 bylo jasné, že Západní hokejová liga (WHL) spěje k zániku. Představitelé NHL se sešli, aby zvážili přijetí nových organizací do svých řad. Jen v samotném Detroitu bylo pět zájemců o licenci National Hockey League. Úspěch nakonec slavila skupina Townsend-Seyburn, která jmenovala Charlese Hughse prezidentem klubu. Bratři Frank a Lester Patrickové poskytli NHL do nových klubů hráče z jejich právě zaniklé Západní ligy, samozřejmě za finanční náhradu. Detroit obdržel hokejisty z týmu Victoria Cougars, kteří se stali vítězi Stanley cupu o rok dříve. Detroitský klub převzal jméno Cougars jako odkaz na zaniklý klub z WHL.

Tehdy však v Detroitu nestála žádná hokejová aréna, proto první sezonu odehrály Pumy ve Windsoru v sousedním Ontariu. Od dalšího ročníku se klub přestěhoval do nově postavené haly Detroit Olympia, ve které následně hrál více než půl století. Byla to také premiérová sezona pod trenérem Jackem Adamsem, jenž se stal tváří klubu na více než třicet let. První zkušenosti se zápasy o Stanley cup získával detroitský tým v roce 1929, avšak po dvouzápasovém finále se musel sklonit před Torontem. O rok později byl klub přejmenován na Falcons. Tento název vydržel dva roky.

V roce 1932 koupil organizaci James E. Norris a jeho prvním krokem byla změna názvu na Red Wings. Norris byl na počátku století členem hokejového družstva Montreal Amateur Athletic Association, jejichž logem bylo právě okřídlené kolo, které se stalo inspirací pro znak detroitského klubu. Nový majitel usoudil, že upravené okřídlené kolo bude pasovat k přezdívce města Motor City. O rok později vyhrála Rudá křídla svoji první sérii play off, když přemohla Montreal Maroons. V semifinále však tým nestačil na New York Rangers. Ve finále 1934 se potkal Detroit a Chicago. Po čtyřech zápasech (3:1) putoval pohár do Chicaga. Red Wings si na vítězství museli počkat ještě dva roky, když v závěrečné fázi zdolali Toronto. O rok později truimf zopakovali, tentokrát v pěti zápasech přetlačili Rangers.

V předválečném roce 1938 se společně s Montreal Canadiens stali prvními týmy, které sehrály utkání na Evropské půdě. Stalo se tak v Paříži a Londýně. Z devíti zápasů odešla Rudá křídla vítězně třikrát, v pěti případech se radovali Canadiens a jeden zápas skončil nerozhodně.

Na počátku čtyřicátých let se v Detroitu hrálo finále Stanley cupu tři roky po sobě. V roce 1941 byla Křídla zastřižena Medvědy z Bostonu, zatímco v dalším roce padla po sedmizápasové bitvě s Javorovými listy. Za ročník 1942 jsou však do poháru navždy vyryta jména detroitských vítězů.

Éra Gordieho Howea (1950 - 1966)

V roce 1946 přišel do Detroitu mladík, který se později stal jedním z nejdominantnějších hráčů historie NHL - Gordie Howe. V prvních třech sezonách se spíše rozkoukával, ale první polovina padesátých let neměla lepšího hokejistu, než Howea. Ten společně s Tedem Lindsayem a Sidem Abelem vytvořili obávaný útok “Production line”. První vítězství s Howem v sestavě přišlo v roce 1950, když se mezi Red Wings a Rangers rozhodovalo až v sedmém, posledním možném zápase, který došel až do druhého prodloužení. V něm zajistil hráčům Red Wings nesmrtelnost Pete Babando a v Detroit Olympia se mohlo slavit.

Pátý pohár Lorda Stanleyho přidala Rudá křídla do sbírky o dva roky později, když postupně smetla Toronto a Montreal a celým play off prošla bez jediného zaváhání. Tehdy stál v brance jistý Terry Sawchuk. Během onoho play off se zrodila nevšední tradice v házení chobotnic na led. Peter Cusimano, vlastník místního obchodu s rybami, hodil během jednoho zápasu z tribun na led chobotnici, jejichž osm chapadel symbolizovalo tehdy osm potřebných vítězství k dobytí Stanley cupu. Tradice se od té doby stala neodmyslitelnou součástí pohárových bojů. Po sezoně odešel Sid Abel do Chicaga a jeho místo na soupisce zabral Alex Delvecchio. V prosinci 1952 zemřel majitel James E. Norris a jeho úřadu se zhostila jeho dcera Marguerite, jenž se stala první ženou ve vedení klubu NHL.

Šestý a sedmý truimf se v Motor City urodil v letech 1954 a 1955, když v se obou případech Detroit utkal ve finále s Montrealem. V roce 1954 bylo rozhodnuto velmi kuriózně. Tony Leswick, spíše bourač ze třetí řady, než elitní střelec, nahodil puk z poloviny hřiště. Obránce Habs Doug Harvey se jej snažil zachytit ze vzduchu rukou, ale pouze jej tečoval a vychýlil z původní dráhy letu tak, že skončil za zády montrealského brankáře. V odvetě napřesrok vyhrál Detroit také v sedmi zápasech, avšak Montrealu chyběla hvězda Maurice Richard, jenž byl suspendován po celé play off za napadení rozhodčího. Tento ročník byl také poslední v řadě sedmi titulů v základní části. Po sezoně se vlády nad klubem ujal Margueritin mladší bratr Bruce, což byl následek rodinných majetkových rozepří. Ve finále 1956 se opět potkaly týmy Detroitu a Montrealu, ale tentokrát zvítězili Canadiens a započali tak pětiletou vládu nad NHL.

V roce 1957 založil kapitán Ted Lindsay hráčské odbory, což se majitelům klubů vůbec nelíbilo. Výsledkem byla výměna Lindsaye společně s gólmanem Glennem Hallem do Chicaga. V roce 1959 Rudá křídla nepostoupila do play off, což bylo poprvé za 21 let. Mezi lety 1961 a 1966 se v Detroitu hrálo finále čtyřikrát, avšak pokaždé odešli Red Wings se skloněnými hlavami.

Dead wings (1967 - 1982)

Pouhý rok po účasti v závěrečné pohárové bitvě se Detroit umístil na pátém ligovém místě se ztrátou 24 bodů na postup. Byl to začátek úpadku, ve kterém se nacházel po dalších 20 let. Toto temné období se v jinak úspěšné historii detroitského hokeje nazývá “Éra mrtvých křídel”.

Herní útlum měl několik příčin, mezi hlavní patřilo vyčerpání mladého talentu a příchod trenéra Neda Harknesse v roce 1970, jenž uprostřed své první sezony povýšil na generálního manažera. Úspěšný univerzitní kouč s taktikou bránících útočníků u stárnoucího mužstva moc nepochodil. Hráči byli navíc otráveni z jeho nařízení a zákazů, mezi které patřilo mít ostříhané vlasy na krátko, zákaz kouření a omezené pití alkoholu. Harkness rezignoval v roce 1974, čímž ukončil období nazývané “Darkness with Harkness”

Po rozšíření ligy získal Detroit z Toronta zavedenou hvězdu Franka Mahovliche, jenž vytvořil útok s Howem a Delvecchiem. V roce 1971 ukončil kariéru Gordie Howe a Mahovlich byl vytrejdován do Montrealu. Během sezony 1979-80 se Red Wings přestěhovali do nového domácího stánku Joe Louis Arena. Bruce Norris prodal organizaci v roce 1982 Miku Illichovi, majiteli řetězce pizzerií.