Rok co rok je to stejné. Kluby po otevření trhu s volnými hráči neváhají na posily vyhazovat miliony dolarů. Ani letošek nebyl výjimkou. A přestože již nějaký pátek nemají generální manažeři povoleno podepisovat extrémně dlouhé kontrakty, stále můžeme najít dohody, kterých by mohly dané celky jednou litovat. Jaké jsou tři nejšílenější smlouvy letošního léta?


Jamie Oleksiak

Kanadský tvrďák podepsal svou životní smlouvu. S ligovým nováčkem se dohodl na pětiletém působení s ročním platem 4,6 milionu dolarů. To byl od Seattlu, který již od začátku razí heslo postupného budování a co nejnižších výdajů na hráčské platy, poměrně překvapivý krom. Zvlášť po přičtení klauzule o nevyměnitelnosti, kterou kontrakt obsahuje. Přestože má Oleksiak jistě své kvality (především v defenzivě), jenom stěží si umíme představit, že by mohl táhnout tým na svých bedrech. Za několik sezon navíc může Seattle vybudovat velmi kvalitní tým a kontrakt pro dvoumetrového zadáka by se mohl stát velkou přítěží.

Zach Hyman

Přesně takový hráč Oilers v minulé sezoně chyběl. Tvrdý a důrazný, přesto produktivní. Ptáte se tedy z jakého důvodu se Hyman dostal do našeho žebříčku? Může za to především délka jeho smlouvy. Sedmiletý kontrakt je v jeho 29 letech velmi štědrý dar od Kena Hollanda. Krátkodobě tedy Edmonton posílí, za několik let ale může litovat.

Seth Jones

I u Jonese hraje roli délka smlouvy, která je dokonce osmiletá. K tomu ale musíme připočítat ohromný plat (9,5 mil. USD) a klauzuli o nevyměnitelnosti. Jones bez pochyb hvězdou je, i když v barvách Columbusu zažil slabší ročník. Dokáže ale být opravdu natolik kvalitním hráčem, aby se řadil mezi ligovou obrannou smetánku, o čemž vypovídá jeho plat?

Krátkodobě se všechny tři smlouvy budou novým zaměstnavatelům vyplácet, později ale mohou všichni litovat.